Zde dále ….
Posbírali jsme pro Vás nejdůležitější zásady pro komunikaci s lidmi se sluchovým postižením (nedoslýchavými, ohluchlými, Neslyšícími, lidmi s kochleárním implantátem). Pro získání potřebných znalostí a dovednosti nestačí jen tento text, i když Vám bude pomocí a návodem do začátku, ale osobní zkušenost nelze ničím nahradit. Je nutno projevit vstřícnost a ochotu přizpůsobit se dorozumívacím možnostem každého člověka se sluchovým postižením, zkuste se vcítit do role sluchově postiženého člověka. Vaše trpělivost, porozumění a osobní zájem jsou předpokladem pro vytváření dobrých mezilidských vztahů bez omezení komunikace. Hledejme další cesty a způsoby, jak informaci předat. Hodně štěstí.
Zdroje pro tento článek najdete – např. www.nrzp.cz, www.tichysvet.cz, www.ruce.cz atd.
ZÁSADY pro komunikaci se sluchově postiženými lidmi…
JAK ZAČÍT – jak začít hovor a kontakt?
- Před rozhovorem s člověkem se sluchovým postižením (neslyšícím, nedoslýchavým nebo ohluchlým atd.) navážeme oční kontakt. Nezačínejte rozhovor se sluchově postiženým, je-li k vám obrácen zády nebo ze strany, počkejte. Případně pokud člověk nereaguje – pravděpodobně je sluchově postižený a navažte kontakt zrakem a dotykem.
- Dbejte na to, aby viděl zepředu, že na něj mluvíte. Pokud se na vás nedívá, neví, že na něho mluvíme a co říkáme, upozorněte ho třeba jemným a lehkým dotykem na rameno, paži nebo předloktí, že s ním chceme hovořit. Nebojte se.
- Zrakový kontakt udržujeme po celou dobu rozhovoru, je zapotřebí udržovat přímým pohledem z očí do očí. Dbejte, aby nebyly zrakové překážky v komunikaci, aby bylo na Vás vidět a viděl na váš obličej – dokonale osvětlen, nestavte se zády k oknu, váš obličej pak je ve stínu a není vidět, co říkáte. To je důležité mít na paměti po celou dobu komunikace – stojí-li zády, otáčíte-li se, reagujete na někoho, koho slyšíte, odcházíte-li do jiné místnosti, oznamte mu to, případně jdete ve tmě, vypínáte či zapínáte osvětlení, či také požádáte-li ho, aby zavřel oči a spolupracoval – např. u lékaře apod.
OSOBNÍ PREFERENCE – CO JE LEPŠÍ – psaní, odezírání, mluvení, znakový jazyk či psaní?
- Na začátku nejlépe zjistíme, jaké formě komunikace dává přednost, a přizpůsobíme se ochotně jazykovým preferencím sluchově postiženého člověka. Není zdvořilé před ním vyjadřovat pohrdání, povzdech Komunikační preference jsou u každého člověka se sluchovým postižením jiné. Je to dáno vývojem a současným stavem sluchu, výchovou a vzděláním. Zjistíme, zda chce mluvit, odezírat, psát, nebo používat znakový jazyk. Otázku můžeme i napsat písemně.
JAK MLUVIT na sluchově postižené S ÚSPĚCHEM?
- Při rozhovoru se sluchově postiženým člověkem mluvte přirozeně, vyslovujte zřetelně, neměňte rychlost řeči a nezvyšujte hlas, nekřičte. Je vhodné udržovat pomalejší rytmus řeči, čelem k osobě, s níž hovoříte. Při hovoru s nedoslýchavým člověkem mluvíme nahlas a dobře artikulujeme. Nesnažte se k sluchově postiženému přiblížit se ve snaze, že Vám bude více rozumět a lépe slyšet Váš hlas. Není vhodné zbytečně moc nepřeskakovat mezi tématy při rozhovoru.
- Při mluvení by jednající osoba měla mluvit s „prázdnými ústy“, neměla jíst, pít, kouřit, žvýkat. Nepodpírejte si bradu či nedávejte si ruce před ústa, zbytečně nerušte sluchově postiženého „ruční prací“ před kolem vaší tváře.
- Zajistíme vhodné poslechové podmínky bez okolního hluku pro komunikaci se sluchovým postiženým – je žádoucí vypnout všechny rušivé zvuky (mobil, rádio, televize, hudba, ruchy v pozadí apod.).
VCIŤTE SE DO JEHO ROLE – MĚJTE RESPEKT – NEROZUMĚNÍ? Pak není problém v NESLYŠENÍ, ale jinde…
- Pokud je sluchově postižený člověk se slyšícími osobami ve společnosti – nenechávejte jej bez pomoci, dbejte na to, aby se i on mohl zúčastnit plně všeho, co se kolem něj děje, rozhovoru. Sdělte mu, o čem je řeč, případně použijte i písemné sdělení. Postarejte se o to, aby dostal všechny potřebné informace a důležitá sdělení, které jste slyšeli. Vysvětlete, jakou pomoc a spolupráci požadujete. Při konverzaci ve skupině je třeba říci neslyšícímu téma rozhovoru tak, aby se necítil vyčleněn,
- Mnohdy ani dobře slyšící není schopen vnímat potřebné informace, mluví-li více lidí najednou, nebo je-li rozhovor rušen hudbou či hlukem. Vnímat řeč pomocí sluchadla a navíc odezírat je značně namáhavé. Proto pokud je to možné, vypněte všechny zdroje zvuku a ať při jednáních se sluchově postiženým mluví vždy jen jeden.
- Nezapomínejte ani v zápalu vzájemné diskuse na to, že rozhovor vyžaduje od sluchově postiženého plné soustředění, které vyvolá brzy únavu. oddechový čas při důležitých jednáních přijímají rádi i slyšící.
- Pokuste se vcítit do situace sluchově postiženého. Pak snáze porozumíte jeho potřebám, někdy i jeho překvapivým reakcím.
- Při neúspěšné komunikaci máme na paměti, že jde o důsledek sluchového postižení. Proto k takovému člověku přistupujeme se stejným respektem a ohledem na důstojnost jako k člověku bez postižení. Neprojevujeme netrpělivost, neomezujeme komunikaci, ale snažíme se najít cesty, jak se vzájemně lépe dorozumívat.
- V průběhu nebo na závěr komunikace neslyšícího zdvořile požádáme, aby shrnul důležité informace z rozhovoru. Ujistíme se tak, že nám rozumí.Důležité dotazy raději opakujeme. Lze použít i písemnou formu.
- Záleží-li vám alespoň trochu na mezilidských vztazích, povzbuzujte sluchově postiženého, aby využíval všechny dostupné kompenzační pomůcky a prostředky sociální rehabilitace, aby mohl rozumět. I váš osobní zájem napomůže tomu, aby tato zařízení byla instalována a udržována v provozu.
JAK KOMUNIKOVAT S NESLYŠÍCÍM, CO MÁ TLUMOČNÍKA a znakuje?
- Pokud vás čeká setkání s člověkem, který používá znakový jazyk, nemluví, ideální je, pokud si vy nebo on zajistí tlumočníka do znakového jazyka. Pokud není možno, nezbývá Vám než se nějak domluvit – psaním, pantomimou, gesty, mimikou atd. Zná-li jednající osoba s neslyšícím základy znakového jazyka či prstové abecedy, měla by je používat, je to velmi dobré. Neslyšící má právo na tlumočníka, rozhoduje o tom, zda ho potřebuje, či nikoliv, a pokud o něj požádá, měli bychom se mu snažit vyjít vstříc, pokud je to možné. Způsob komunikace určuje klient (překlad do znakového jazyka, převod do znakované češtiny, písmo či artikulace).
- Doprovází-li člověka se sluchovým postižením – Neslyšícího tlumočník či jiná osoba, vždy oslovujme přímo člověka, se kterým jednáme, nikoliv jeho doprovod.Při rozhovoru v přítomnosti tlumočníka nezapomínáme oslovovat přímo neslyšícího. Nehovoříme s tlumočníkem o neslyšícím jako o objektu (nikdy nepoužíváme fráze „Řekněte mu, že…“, „Zeptejte se pána, jestli…“). Při tlumočeném rozhovoru s neslyšícím se díváme na něj, oslovujeme jeho, jemu podáváme dokumenty, neobracíme se na tlumočníka nebo jiný doprovod neslyšícího, je vhodné, aby se cítili plnohodnotně při komunikaci s Vámi.
- Při rozhovoru udržujeme oční kontakt přímo s neslyšícím, nikoliv s tlumočníkem. Stojíme či sedíme tak, abychom neměli světlo za zády (naše ústa jsou ve stínu) a aby neslyšícímu nesvítilo světlo do očí.
- Pro komunikaci s neslyšícím je dobré využívat výrazy obličeje a gesta rukou. Přijímání zpráv je pro neslyšícího stejně důležité jako jejich předávání. Znakový jazyk je jeho mateřský jazyk a nevhodné dávat najevo pohrdání jeho jazyku, úrovní vyjadřování ve znakovém jazyku.
- Tlumočník při tlumočení stojí ideálně vedle slyšícího. Neslyšící člověk potřebuje mít v zorném poli současně tlumočníka i osobu, se kterou jedná.
- Na konci každého uceleného sdělení uděláme pauzu a zeptáme se, jestli všemu rozuměl. Při tlumočení může dojít k malému časovému posunu.
- Pokud jednající osoba neslyšícímu nerozumí, je vhodné požádat neslyšícího, aby zpomalil nebo větu zopakoval.
- Na konci hovoru se neslyšícího zeptáme, zda nepotřebuje něco upřesnit nebo nějaké informace napsat. Nabídneme mu možnost spojení, kdyby v budoucnu něco potřeboval. Ideálně email a mobilní telefon s možností komunikovat přes SMS. Důležité dotazy raději opakujeme a neváháme ani použít písemnou formu.U neslyšících uživatelů znakového jazyka je vždy bezpečnější a lepší mít tlumočníka, nebo si na něj počkat.
PSANÍ – NEJLEPŠÍ NÁPAD?
- Komunikace „přes papír“ s neslyšícími je většinou neúčinná. Lidé, kteří se narodili jako neslyšící nebo ztratili sluch v raném věku, nemají dostatečnou slovní zásobu, takže psaný projev pro ně neznamená úlevu, ale naopak velký problém. Navíc je to zdlouhavé. Český jazyk není jejich mateřským jazykem, nikdy jej neslyšeli a neučili se jemu přirozeným poslechem díky sluchu. S českým jazykem se musím pracně seznamovat ve vzdělávacím procesu a mají s ním problém celý život.
- Jiná situace je v písemném kontaktu s nedoslýchavými nebo ohluchlými jedinci či v kontaktu se staršími lidmi, kteří později ztratili sluch. V mnoha případech skoro nepoznáte, že člověk má problém se sluchem. Vše je velmi individuální. Na stavu sluchu je závislá znalost mateřského jazyka.
- Velmi vhodné je používat a využívat – přepis mluveného slova, zápis – zapisovatele. Lidé, kteří ztratili sluch později tuto formu velmi ocení.
- Pokud chceme, abychom mohli být účastni i lidé se sluchovým postiženým je velmi dobré myslet na titulky, přepis do mluveného slova, všude tam, kde nemohou slyšet.
ODEZÍRÁNÍ – RYCHLEJŠÍ, SNADNĚJŠÍ A JEDNODUŠŠÍ? NE NE NE! Hlavně jak a s kým?
- Odezírání bez pomoci sluchu není spolehlivá metoda vnímání mluvené řeči, dochází při ní často k omylům. Odezírání proto pro neslyšící nepředstavuje úlevu. Je zjištěno, že odezírání je pro neslyšící zřetelné pouze z 30-40%.
- Úspěšnost odezírání je velmi snížena při fyzické či psychické nepohodě.
- Odezírající osobě pomáhá, když předem jí sdělíme téma hovoru. Odezírajícímu předem sdělíme téma hovoru, o kterém budete hovořit. Téma bezdůvodně neměníme. V případě, že nerozumí, ochotně vysvětlujete, co je potřeba.
- Pamatujme – že vždy musíme mluvit k ní obráceni čelem k ní, naše tvář musí být osvětlena, nesmíme pohybovat hlavou nebo si zakrývat ústa. Pokud nás nevidí, tak neví, co říkáme.
- Dbáme na zřetelnou výslovnost a mluvíme volnějším tempem při zachování přirozeného rytmu řeči. Mluvíme plynule, správnou artikulací, bez jídla či žvýkačky, neslabikujeme. Zdůrazňujeme klíčová slova. V případě potřeby opakujeme sdělení jinými slovy.
PRO JISTOTU – OPRAVDU JSME SI ROZUMĚLI? – zkontrolujte si to 🙂
- Ujistěte se, že váš postižený partner všemu dobře rozuměl. Potřebné informace opakujte bez nervozity, případně pozměňte stavbu věty nebo použijte jiná slova.
- Pokud chceme získat zpětnou vazbu a ujištění, že neslyšící našemu sdělení skutečně porozuměl, není dobré ptát se, zda porozuměl, ale položit otázku „Co jste mi rozuměl?“.
- Občas požádáme, aby nám člověk se sluchovým postižením svými slovy sdělil, co nám rozuměl (nikdy se neptáme, zda nám rozuměl). Ptáme se zásadně vždy po každém důležitém sdělení.
- Nezapomínejte – pokud se komunikace nedaří, nemáme z ní dobrý pocit, ani sluchově postižený, mějte na paměti, že důvodem je a může být sluchové postižení. Proto se k člověku se sluchovým postižením chováme s úctou, respektujeme jeho důstojnost. Nejsme netrpěliví, neomezujeme komunikaci, naopak hledáme další cesty, jak mu informace předat.